Ve stabilně zaplaveném prostředí vytváří jemně dělené ponořené listy - skoro jako zelenou krajku. Tyto listy mají obrovský povrch, což je perfektní pro výměnu plynů a příjem světla pod vodou.

Na žebratce je však fascinující především její schopnost přežít v podmínkách, kdy začne mizet voda. Jakmile hladina klesne, dokáže tvořit suchozemskou formu s menšími, redukovanými listy. Tato suchozemská forma je popsána jako reakce na stanoviště s kolísavým vodním sloupcem.

Není tak obyčejnou vodní bylinou. Ve vodě působí jemně až téměř křehce, ale ve skutečnosti v sobě nese překvapivou odolnost. Když prostředí přestane být příznivé, nepřestane existovat, ale prostě změní strategii přežití.

Další zajímavost je, že u tohoto druhu byla vůbec jako poprvé popsána heterostylie - různočnělečnost. Některé květy mají delší čnělky a kratší tyčinky, jiné naopak. Rostlina si tím pomáhá k lepšímu opylení hmyzem a větší genetické rozmanitosti.

Přizpůsobivá a nápaditá rostlina, nemyslíte?